V naší poradně pro onemocnění jícnu se zabýváme třemi okruhy potíží. Refluxním onemocněním jícnu, onemocněním žlučníku a chronickým zánětem slepého střeva.

• Více o refluxní chorobě jicnu
• Více o onemocnění žlučníku
• Více o chronickém zánětu slepého střeva

Objednat se do poradny

Refluxní onemocnění jícnu, brániční kýla, GERD,EERD vše jsou synonyma pro jednu nemoc.  Jedná se o civilizační onemocnění způsobené nesprávnou skladbou stravy a snížením fyzické kondice obyvatel, samozřejmě zde působí i faktor dědičnosti.

Onemocnění má dvě formy co se týče klinických projevů a dva charaktery vracejícího se obsahu (refluxátu).

Oesofageální forma je typická a projevuje se pálením žáhy, návratem potravy a šťáv zpět do jícnu, nebo do úst,
bolestí za hrudní kostí, někdy podobnou infarktu myokardu. Potíže jsou zhoršené po jídle, obzvláště po některých jídlech jako kynuté pečivo, papriky, kečup, uzeniny apod.

Extraoesofageální forma nemá typické příznaky a někdy její diagnostika působí značné potíže. Onemocnění neprovází typické pálení žáhy, návrat potravy, ale projevuje se postižení hlasivek, nosohltanu event. průdušek.  Pacient má časté záněty vedlejších nosních dutiny, časté bronchitidy, pocit knedlíku v krku po rány, chrapoty, nucení k pokašlávání, větší kazivost zubů, bolesti za hrudní kostí, poruchy polykání apod. 

Jedná-li se o kyselý reflux (oesofageální formu), dobře účinkují léky na zmirňování tvorby žaludečních šťáv  PPI/Helicid, Loseprasol, Emanera, Losec atd./ Jako vyšetřovací metoda je dostačující  gastrofibroskopie, event. rtg žaludku. Tato forma se snadno diagnostikuje a následně léčí.

U druhého typu refluxu, tedy extraoesofageální formy je, vzhledem k rozmanitosti klinických potíží, potřebná mezioborová spolupráce, kdy kromě základního gastrofibroskopického a rtg vyšetření, která mohou být mnohdy s negativním nálezem, se doplňuje  ORL vyšetření na specializovaném pracovišti - hlasovém centru, které přesně ukáže poruchu nosohltanu a hlasivek.  Tuto poruchu nelze stanovit ani gastrofibroskopický, ani rtg vyšetřením. V případě dalších diagnostických rozpaků doplňujeme impedanci jícnu, která nám během 24 hodin přesně určí, jak se posunují plyny, tekutiny i potrava v jícnu, jakou má obsah kyselost, na jaké podněty posuny reagují. Vše se zaznamenává na počítač, který pacientovi zapůjčíme. Posledním doplňujícím vyšetřením je jícnová manometrie, která stanoví schopnost jícnu posunovat potravu po polknutí.  Teprve až po zhodnocení základních i moderních vyšetřovacích metod je možno někdy stanovit správnou diagnosu a následně správnou léčbu.

Obsah ze žaludku, který se vrací do jícnu/refluxát/ může mít buď kyselý, nebo zásaditý charakter. Je-li refluxát kyselý pak působí většinou běžné potíže a dobře reaguje na léčbu PPI.

Je-li však refluxát zásaditý, pak nereaguje na léčbu PPI a často mívá netypické klinické příznaky, což ztěžuje
jeho diagnosu.

Léčba onemocnění může být konzervativní, nebo operační.  Konzervativní léčba spočívá v redukci váhy, úpravě jídelníčku, někdy v speciálních dechových cvičeních.  Někdy může být její efekt překvapivě dobrý, ale u těžších případů většinou nestačí.  Další formou konzervativní léčby je podávání léků skupiny PPI, které blokují na úrovni protonové pumpy vylučování kyseliny chlorovodíkové v žaludku, která je nutná k aktivaci žaludečních šťáv. Tyto léky neléčí příčinu onemocnění, pouze neutralizují kyselost refluxátu, k refluxu dochází stejně, ale pacient jej nepociťuje, protože kyselina chlorovodíková je neutralizovaná a nepálí. Při ukončení léčby se vrací plná paleta potíží do týdne zpět.

Operační léčba spočívá v nápravě nesprávných anatomických poměrů v oblasti přechodu jícnu do žaludku.  Operací je odstraněna příčina, pacient nemusí brát léky, efekt je trvalý.  V současnosti operační řešení  refluxní choroby jícnu, laparoskopická fundoplikace, patří mezi standardní operační metody, které se provádějí na specializovaných pracovištích s výhodou v režimu jednodenní chirurgie.

Onemocnění žlučníku se projevuje dvěma formami. Typická je forma kolikovitá, kdy pacient po dietní chybě/tučné, smažené, pikantní/ má klasický žlučníkový záchvat s kolikovitými bolesti v pravém podžebří. Bolesti odeznění, samovolně, někdy dříve po spasmolyticích (Algifen, Cholaspan apod.) Druhá forma je nadýmavá, kdy pacient po jídle nemá záchvat, ale cítí se nadmutý, toto odezní po několika hodinách samovolně, ale opakuje se to, trvá to dlouhodobě a pacienta to značně obtěžuje. 

Onemocnění žlučníku se vyšetřuje sonograficky (ultrazvukem) a jsou-li prokázány žlučníkové kameny je potřebné operační řešení. Někdy se stává, že pacient má dlouhodobě žlučníkové záchvaty a nepodaří se prokázat žlučníkové kameny. V tomto případě přistoupíme k operačnímu řešení, po vyloučení jiných onemocnění, i když nejsou prokázané kameny. Výsledky tohoto postupu přinášejí výborné výsledky. Dále je potřeba zmínit změnu přístupu k časnosti provedené operace, kdy dříve se doporučoval určitý časový odstup operace po žlučníkovém záchvatu. Dnes je přijatý názor, že operace se má provést co nejdříve po žlučníkovém záchvatu, odstranění, zaníceného žlučníku dojde ke zkrácení délky léčby. Jak z výše uvedeného vyplývá, léčba onemocnění žlučníku je operační, tzv. cholecystectomie. Spočívá v odstranění celého žlučníku s kameny. Pacienti po operaci ve většině případů nedrží žádnou dietu, ani jinak nejsou omezeni. Operace se provádí laparoskopicky.

Chronický zánět slepého střeva se projevuje opakovaným pobolíváním v pravém podbřišku, které není závislé ani na námaze, ani ne jídle. Vzniká kdykoliv, odeznívá po hodinách po dnech, dobře na potíže působí studené. Žádným, dosud dostupným, vyšetřením se nedá přesně prokázat, že tyto potíže působí chronický zánět slepého střeva. Je nutno vyloučit ostatní onemocnění urologické, gynekologické, bolesti páteře apod a v případě, že je vše negativní je a pacienta potíže skutečně obtěžují, je na místě plánovaně odstranit slepé střevo, provést appendectomii.  V 90ti% po operaci potíže zcela zmizí, tam kde přetrvávají, je nezbytné provést další vyšetření a appendix nebyl příčinou původních potíží.